Dvouprsté ponožky

Probouzím se po třináctihodinovém spánku. Má mysl se začíná rozjasňovat. " Uf, ten desetihodinový let a časový posun mi dal teda zabrat! ". Uvědomila jsem si, že jsem se ocitla v zemi vycházejícího slunce, v Tokiu v kapsulovém hotelu. V zemi, kde se také běžně nosí ponožky nejen v sandálích, jako u nás doma, ale také v žabkách. Ilustrační fotografie hory Fuji. Zdroj: pixabay.com Ilustrační fotografie. Zdroj: pixabay.com

Sedím na záchodě v kabince, hučí mi v uších a mám pocit, že se se mnou všechno třese. " Kde to sakra zase jsem? Co jsem to zas provedla? " Občas se mi stává, že se probudím a zjistím, že jsem na jiném místě, jakoby v cizím světě. Stejný pocit jsem měla i tentokrát. Náhle jsem za oknem uslyšela zvuk sirén a hlášení v cizím jazyce. Cítila jsem se tak vyčerpaná, že jsem nestihla ani zpanikařit. " Že by to bylo to zemětřesení? ”, ptala jsem se sama sebe. Byla jsem zmatená, proto jsem se rozhodla vše ignorovat a došoupala se do své kapsule. Spánek to určitě spraví. To jsem ale ještě netušila, že tím to teprve všechno začíná... Ilustrační fotografie Tokia. Zdroj: pixabay.com