Můžeš-li, dej si šlofíka
Nastupuji do vlaku a zvědavě se rozhlížím kolem sebe. Málokdo tu mluví a pokud mluví, tak velmi potichu. Nikdo nejí a rozhodně nikdo netelefonuje, je to totiž zakázané. Nejčastěji vidím spící lidi, lidi, kteří hledí do telefonu, knížky nebo mangy a pak studenty, kteří se učí dokonce i během cesty domů ze školy, pokud tedy také nespí! Cestou z vlaku jsem potkala dalšího spáče, a to na sedačce v zaparkovaném autě. "Zdá se, že si Japonci rádi zdřímnou, kdykoli dostanou příležitost," dojde mi v tu chvílí a pak se také zasním: "Kéž bych také uměla zalomit to kdekoli a kdykoli by se mi zlíbilo a nechat si něco krásného zdát, třeba o lištičkách..."
Jak to máte Vy? Také si rádi dáte šlofíka, kdykoli se naskytne příležitost?
Jak to máte Vy? Také si rádi dáte šlofíka, kdykoli se naskytne příležitost?
Více se o této kultuře můžete v angličtině dočíst např. zde: http://www.bbc.com/future/story/20160506-the-japanese-art-of-not-sleeping
OdpovědětVymazatJá sice přes den spát nechci, ale když jedu dýl vlakem, tak je to asi to nejlepší, co se dá udělat. Obzvlášť pokud před cestou bylo nutno brzo vstávat.
OdpovědětVymazatSouhlasím. Vlak mě zejména po ránu dokáže příjemně uspat :)
VymazatTak zrovna ve vlaku se mi spí lépe než v posteli... :D
OdpovědětVymazatTak to musíte být příjemně odpočata po cestování vlakem. Pravdou je, že když cestuji, tak preferuji vlak před autobusem, ve kterém když usnu, tak bývám spíše "rozlámaná" :)
Vymazat